Přistoupíme-li na tvrzení, že nikoliv šaty, ale zájmy dělají člověka, je Josef Rudolf bezesporu výjimečná osobnost. Posuďte sami: jako radioamatér je mj. držitelem 1. a 2. místa v celosvětových závodech, jako hudebník je členem skupin NacopakBand a Duo Kmen, jako člen Sdružení T. G. Masaryka se angažoval při protirežimních aktivitách v roce 1989, jako příznivec alternativní medicíny je držitelem mnoha uznávaných certifikátů a jako ctitel Kafkova umění parapsychologie aplikoval velké množství regresí. V tomto rozhovoru se budeme věnovat jeho prvně jmenovanému zájmu, kterým je proslaven doslova v celém světě.
Radioamatérství. Co to vlastně je?
Jsou to vlastně veškeré aktivity spojené s radiovým vysíláním amatérů na speciálních pásmech. Zahrnuje to vyjma samotného vysílání studium o elektrotechnice a dalších fyzikálních odvětvích, zručnost při vytváření aparátů, znalost a užívání morseovky, ochotu se dělit o vše s ostatními nadšenci, adrenalin při soutěžení s lidmi po celém světě, ochotu dodržovat pravidla atd. atd.
Proč Vás oslovil zrovna tento koníček?
Kolem 4., 5. třídy jsem hodně četl – knížky od Batličky a dalších. Jak se říká, „smrdělo“ mi to dálkami. A tehdy, to byla 60. léta, byla v Kostelci jedna telefonní budka, nebyly mobily, nebyl internet… tak jsem si začal stavět malá rádia na baterie. S tím jsem chodil po městě, lezl s anténou po stromech a poslouchal všechno možné. Postupně stavěl větší a větší rádia, až jsem na ně chytil vlastně celý svět. Instalací antén jsem si pak i vydělával.
To jste všechno stavěl sám?
Ano, musel jsem samozřejmě hodně studovat a stala se mi také celá řada omylů. Jednou jsem si např. postavil chůvičku, díky které jsem mohl poslouchat malého syna, jestli nepláče. Jenže jsem to přehnal s koncovým tranzistorem, a to, jak mi dítě brečí, poslouchala každá domácnost ve městě v rádiu…
Jak využíváte Vaše schopnosti nyní?
Abych to vysvětlil, radioamatérská činnost samotná vypadá tak, že se vysílající ozve na určité vlně a dá tak najevo svou ochotu komunikovat – to může udělat jak slovy, tak morseovkou, kterou já osobně preferuji, protože má pro mě daleko větší kouzlo. Pokud dojde ke spojení, chvíli si popovídáme, já si zapíšu spojení do deníku a pošleme si jako potvrzení s druhou stranou tzv. qsl lístek, to je vlastně pohlednice s údaji příjemce. (Následuje ukázka a spojení se španělským radioamatérem.)
Kolik těch qsl lístků zhruba máte?
Těžko říct, ale takových 15 tisíc určitě. Z těch nejcennějších můžu jmenovat např. qsl lístek z KLDR, Arktidy, z velkých zámořských lodí, z válečné Albánie… Já sám jsem v rámci 60. výročí výsadku Silver A vydal speciální qsl lístky s popisem tehdejších událostí, z čehož byl v éteru docela poprask a hlásilo se mi ke spojení obrovské množství radioamatérů.
Radioamatéři také rádi soutěží…
Ano, já sám jsem závodění v jednu dobu hodně propadl. Soutěž probíhá tak, že se v určitém časovém úseku pokoušejí soutěžící navázat co nejvíce spojení, ideálně co nejvzdálenějších, která jsou více bodovaná. Podařilo se mi získávat v různých kategoriích pěkná umístění „na bedně“, ale nejvíc si cením 1. a 2. místa v celosvětové čtyřiadvacetihodinové soutěži družstev, kdy jsem byl členem šestičlenné české reprezentace. V případě toho vítězství, které jsme získali v r. 2002, jsme za 48 hod. navázali zhruba 2 tisíce spojení. Ale to nejsou jediné úspěchy, které čeští radioamatéři získali. Skvělí jsme např. i v radiovém orientačním běhu, kde naše děti drtí kompletně celý svět.
Má radioamatérství v současné době ještě nějaký smysl?
Jistě. Radioamatéři poskytují spojení např. při živelných katastrofách, kdy ostatní typy spojení selžou. Samotné radioamatérství je ušlechtilá záliba, která člověka rozvíjí. Radioamatér by měl mít znalosti z elektrotechniky a programování, měl by být zručný, musí umět spolupracovat s ostatními, musí znát vyhlášky… Radioamatérství učí člověka přemýšlet a poradit si s nečekanými situacemi. A proto ho všem doporučuji.
Foto Tomáš Kábrt, zdroj www.cervenykostelec.cz
