"Byt Panklových jsme otevřeli proto, že 18. dubna byl Mezinárodní den památek a historických sídel. Při té příležitosti v rámci Národního památkového ústavu dáváme nahlédnout do míst, která nejsou běžně přístupná. Chceme také upozornit na to, že je objekt v nedobrém stavu," řekl nám kastelán ratibořického zámku Ivan Češka.

Byt o několika místnostech je sice prázdný, ale z doby, kdy zde Barunka trávila dětství, se zachovala stará kamna a pec. Za pozornost stálo i několik fotografií, které ilustrují, jak to v té době v bytě asi vypadalo. "Posledním zaměstnancem správy velkostatku byl šafář ve dvoře pan Koláčník. Z jeho bytu jsou ty vystavené fotografie," uvedl kastelán.

Celá budova s bytem má zajímavou historii. Po vybudování statku byla v horních patrech objektu ratejna, která sloužila k ubytování námezdních sezónních dělníků. Pod ní vzniknul služební byt pro někoho ze zaměstnanců vévodkyně Zaháňské. V roce 1830, kdy vévodkyně rozhodla, že se rozšíří park a postaví oranžérie, se zbouralo tehdejší zahradnictví. "To původní pravé Staré bělidlo bylo právě někde v tomto prostoru a Panklovi, kteří v něm od roku 1820 bydleli, dostali byt k užívání a přestěhovali se do něj už s malou Barunkou Panklovou," vrací se do historie Češka.

V bytě Panklových nezůstal žádný nábytek. Podle kastelána se po smrti vévodkyně rodina v roce 1845 odstěhovala do Záháně a byla dále ve službách mladší sestry vévodkyně Dorothey. "Dá se předpokládat, že si zařízení bytu odvezla s sebou. Češka by si přál, aby se byt i dům stavebně technicky rehabilitovaly. "Byl bych rád, kdyby v domě opět vznikly byty, v nichž by žili třeba řemeslníci, kteří by například pekli koláče nebo vyráběli místní pálenku," nastínil svou představu o využití domu kastelán.  Momentálně v Ratibořicích žije pouhých pět nájemníků. V roce 1970 to bylo 142 obyvatel, v roce 2001 už jen 22. Obyvatele Panského dvora „vyštípal" nechvalně proslulý majitel budov František Wolf, který hospodářské objekty nechal téměř spadnout.

Foto Hynek Šnajdar